Jaromír Javůrek
Hudba, ať vážná nebo populární, dala v dávné minulosti možnost vzniknu profesionálním pěvcům, hudebníkům, skladatelům a orchestrům. Rozdělení mezi ty, kdož hrají klasickou vážnou hudbu nebo tzv. nonartificiální - zjednodušeně populární, přinesla doba, samotný vývoj tohoto svébytného oboru, mnohdy i sociální stránka věci. Ale protože nic není jen černé nebo bílé a téměř nic se v oblasti hudebního umění (naštěstí) nedá jednoduše a bezproblematicky zařadit, zůstává bohatý hudební svět nadále pestrý, zajímavý a hlavně živý!
S jistotou - z výše naznačených argumentů vyplývající - můžeme v případě Symfonického orchestru Frýdek-Místek hovořit jako o tělese neprofesionálním. Z hlediska jeho honorování za koncerty, vystoupení nebo natáčení = 0. Je to pravda. Z hlediska jeho složení ne tak přesně. Mezi členy orchestru nalezneme sice ryzí amatéry, kteří vedle své profese ještě zvládají udržovat (ba někdy i rozšiřovat) základy nástrojové hry získané na základních uměleckých školách, učitele zmíněných uměleckých škol, důchodce - bývalé členy profesionálních symfonických či divadelních orchestrů a také studenty konzervatoře. Toto různorodé věkové, sociální a profesní společenství spojuje jedno: láska k hudbě a snaha po aktivním kontaktu s ní - po její interpretaci, po sdělení vlastní získané radosti dalším lidem - posluchačům. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že tato skutečnost je velice důležitým protipólem dnes, žel tak rozšířenému jevu, sobectví, egoismu a osobnímu či skupinovému prospěchu. Spatřuji v ní výrazný prvek humanizace společnosti a to, že existuje zcela hmatatelně a na takové úrovni v našem městě, mě naplňuje opravdovým pocitem radosti a štěstí.
Od mého prvního setkání se Symfonickým orchestrem Frýdek-Místek (tehdy ještě Válcoven plechu) uplynula už hezká řádka dní. A tak mohu maličko rekapitulovat. Ale nejen to. Mohu - díky své spolupráci s profesionálními orchestry i srovnávat. Pamatuji si problémy, ale ne prohry. Pamatuji si koncerty obyčejné (pokud je toto slovo při hodnocení práce neprofesionálního orchestru vůbec na místě), ale ne špatné. Zato si pamatuji koncerty výjimečné - snad není mé hodnocení pouze subjektivní. Mezi ně patří určitě provedení Dvořákovy Novosvětské v Litomyšli. Uvedení světové premiéry Zámečníkovy kantáty Lašské jaro na Národním festivalu ve Frýdku-Místku, Smetanovy České písně v oboře na Hukvaldech s pěveckým sborem čítajícím 1500 pěvců (!), Mendelssohnův houslový koncert s Luďkem Capem na zájezdu v Řecku, Dvořákových Biblických písní s Miloslavem Podskalským v místeckém kostele sv. Jana a Pavla, či Slovanských tanců téhož autora na zájezdu v Polsku. Antonín Dvořák se stal naším úspěšným repertoárovým autorem (včetně Te deum laudamus, Stabat Mater, 6. symfonie apod.). A právě při provedení mnohých Dvořákových děl jsem zažil opakovaně pocit, že úroveň hry frýdeckomísteckého orchestru úspěšně dosahuje na profesionální laťku!
Jsem nesmírně rád, že jsem se s tímto krásným společenstvím hudebníků mohl setkat, a že jsem se mohl na jeho životě aktivně podílet. Jaký byl ten můj podíl - to ať posoudí jiní. Já jen mohu říci, že jsem těch stovek hodin nikdy nelitoval a nelituji, a že se již nyní těším na všechna další setkání.
Jaromír Javůrek, ředitel festivalu Janáčkův máj a dirigent Symfonického orchestru Frýdek - Místek